Ten náš kontinent to je takový vlastně hřiště plný dobrodružství, pokladů, slávy, ale taky podrazů, špíny a krve, hlavně když si nedáš dost pozor. Hele, asi tak ve spodní třetině kontinentu se táhne velký pohoří od jihozápadu až skoro k moři u severovýchodu. Na východě je velká vyprahlá poušť, v tý toho moc živýho nepotkáte
Když jsem se tenkrát rozhodl stát se dobrodruhem a vyrazil jsem z Greshaku, šlapal jsem po cestách skoro tři měsíce přes hory, kolem moře, velký travnatý pláně, kolem bažin, až jsem nakonec skončil skoro u hranic toho nabubřelýho člověčího Norgarathu. Naštěstí jsem tenkrát šel k městům ze svobodný ligy, tam se tak nějak ocitne nakonec každej dobrodruh, víte? Na cestách je ještě docela bezpečno, ale jako dobrodruh na vyšlapaných cestách moc dlouho nestrávíte.
Jaro, léto, podzim – to máte jako dobrodruzi furt co dělat. Lovení, výpravy, práce v cizích armádách, monstra se rojí a řemeslo nám kvete no. Zima … no, jak se to vezme. Jsou bestie co vylézají hlavně v zimě a dungeony furt stojí, ale já teda radši zalezu do hezky teplý hospody. V teplíčku se napiju, pak se servu, nakonec dostanu taky přes držku a jdu jinam. Prostě klasika … ale to bych vám asi vyprávět nemusel.
Potvory jsou prostě všude. Přerostlý krysy, zmutovaný pavouci a další různá havěť co má víc nohou, než ty prstů. Pak taky goblini – jo takový ti malý, zelený a po zuby ozbrojený. Hele dva tři naráz, to jako zkušenej dobrodruh zvládnu, ale takovejch deset? No, na to už potřebuješ partu kamarádů, jinak to je špatný. Ale vy tady, i kdybyste někde tady u města potkali i jenom jednoho, tak koukejte upalovat domů a říct to tady vašim strážnejm.
No ale to není všechno, potkal jsem i vražedný kytky – no nekoukejte tak. To se stalo tak, že jsem se prodírali takovou hustou džunglí a najedou jednoho kamaráda omotala taková liána, hrozně rychle a rovnou si ho začala cpát do chřtánu. Kdyby tam byl tenkrát sám, tak by to asi nedopadlo moc dobře.
Aaaa, to jsem vám už říkal mockrát? Tak co třeba takový bazilišci, ty jsem kdysi lovil. Takový velký ještěrky, dlouhý drápy jak háky a neuvěřitelně ostrý zuby. No a ty když vás pokoušou, tak se začnete postupně měnit v kámen. A když ti nikdo nepomůže, tak skončíš jako socha. No a pak tu máš ty všelijaký draky, fénixy, obry, chiméry a hydry. A co jsem taky potkal v jedněch starejch ruinách? Oživlý sochy – jo prostě oživlej kámen. A to vám říkám, zabíjet něco co nekrvácí prostě nechcete.
Dugeony, to je to proč jsem se stal dobrodruhem. Opuštěný doly, starý věže, sklepení, labyrinty a dávno zapomenutý ruiny, ve kterých tě čeká sláva, zlato a další poklady, za který ti pak obchodníci a mágové můžou utrhat ruce. Teda když se ti podaří přežít všechny ty pasti a potvory co v nich jsou, ale to je součást toho kouzla.
Jednou jsem takhle potkal goliáše, co měl tyhle kostky, co hází co si přeješ. Vzal mě tenkrát o pěknejch pár zlatejch, než mi došlo co se dějě. Prej je taky našel v nějakým starým labyrintu. Ale těch věcí co se tam dají najít, když máte štěstí je hrozně moc, slyšel jsem třeba i o botách, se kterýma běháš sedmkrát tak rychle.
Mágové ti maj zase rádi amulety na čerpání many. Prostě skoro každej dungeon má něco. Slyšel jsem, že takhle jedna parta vytáhla z nějakejch starejch tunelů golema. Výzkumníci z Akarská koalice jim tenkrát zaplatili pořádnej balík, když se o tom doslechli. A pár let nato začali akarové vyrábet svoje legie golemů.
Kde že je ta Akarská koalice? No na severu kontinentu, tak nějak uprostřed asi. Ale to se spíš podívejte pak na mapě. No ale je vlastně šest velkých říší – Greshak kde žijou hlavně orkové, Darmok to je kobodlí monarchie na jihu. Koboldi nejsou moc chytrý, ale za jich jsou hromady. Pak máte Ptačí zemi – říši kenku, kde je to zase samá tržnice a karneval. Na západě pak máš člověčí Norgarath, tam nemaj rádi mágy. Jo a království démonů, ta jejich země je schovaná za horama, tam jsem nebyl a pochybuju, že by tam někdo soudnej chtěl. A démony taky nikde nepotkáš, teda pokud nevěříte těm příběhům. Prý pomůžou se vším, ale otázkou je ta cena za to. Heh, ještě nějakýho potkat, co?
No, a pak máš ty ostatní menší země no. Il’Sharit kde pod zemí žijou drowové, ale tam jako svobodnej chlap fakt nechcete, nebo třeba jsem slyšel i o tritonech, co žijí v moři na jihu, ale ve vnitrozemí jsem žádného nikdy nepotkal. Serpea, hromada velkej ještěrů co uctívá svýho jedinýho boha, ale ty jejich bařiny jsou fakt šílený, na druhou stranu roste tam toho tolik, že většina lektvarů co potkáš je od nich. A vono těch malejch států je víc a pak jsou taky svobodný města v divočině, co patří jenom sami sobě. Ale to by bylo na dlouho vám říkat o všech, to se zase zeptejte večer příště.
Stařešinové nám u ohně taky vyprávěli, že dřív to bylo samej řev, krev, všude sláva v bitvě. Pak nějakýho chytráka napadlo použít magii v bitvě a všude to najednou bylo ještě krvavější.
A pak toho najednou měli všichni dost a přišel klid.
Co já si pamatuju, tak kromě sem tam nějaký šarvátky toho do nedávna taky moc nebylo. Ale pár let zpátky koboldi přerostli svoje království a skoro vyhladili sousedící tabaxi. Z Khurathu toho moc nezbylo. Greshak a Akarové se taky chytli u hranic a Greshak si prý už nárokuje kus akarského pobřeží. No prej si všichni králové a císaři teď brousí zuby na zemi goliášů, že prej padli a teď tam nemá kdo vládnout.
No tak se mi zdá, že nám ten klid tak nějak skončil.
Vy chcete slyšet i něco o magii? Tak proč ne, ještě není úplně tma a máma ještě připravuje večeři. Magie je vlastně pouze jiný druh síly. A tato síla má mnoho názvů — Nejčastěji se jí říká mana, ale za svých cest jsem slyšel i názvy jako arcana, magická energie nebo dokonce tomu Serpenští říkají Moc boží.
Každý, kdo do magie fušuje, má vlastní teorii, co to magie vlastně je. Jeden je přesvědčený, že je to pole, které vyzařuje každá bytost, rostlina či kámen. Pro druhého je to roj částiček, který neuvidíš pouhým okem. Třetí říká, že je to neviditelná mlha. Já si prostě myslím že je úplně všude, protože kdekoliv jsem byl tam jsem ji potkal a cítil a nikdy jsem to moc neřešil.
Mana protéká skrz svět, v takových velkých proudech jako řeka skrz pláně, nebo jako krev skrz žíly. A pokud se někde tyto proudy zkříží, vznikne Zřídlo. Když uslyšíte něco jako manová-studna, sídlo moci nebo manová oáza tak je to vlastně úplně to samé. Takové Zřídlo je nesmírně důležité.
Nejenom mágové, čarodějové či šamani tato zřídla vyhledávají. Každá živoucí bytost se shlukuje poblíž těchto míst a čerpá z nich moc pro sebe a svou drobotinu. Není až tak vzácné potkávat stáda jelenů v manových oázách a mantichory bydlící přímo na zřídlech.
Každá bytost, co má dar kouzlit, se musí napojit na zřídlo aby mohla doplnit svoji manu. Bez zřídla jsou i ti nejlepší mágové bezmocní. Ale pozor! Sám jsem jednou viděl, co se stane, pokud jsou ti s darem příliš chamtiví. Čaroděj, kterého jsem doprovázel ke zřídlu, vzplanul a obrátil se v popel, když se snažil nasát násilně více, než zvládaly jeho schopnosti.
Poté, co mají Probuzení načerpanou sílu ze zřídla, ji mohou využít pro kouzla. To ale není jen tak, k aktivování jakýchkoliv silnějších kouzel jsou potřeba magické kruhy a slova moci. To jsou vlastně nástroje, skrz které surová mana dostává svou formu. Některá kouzla jsou tak slabá, že talentovaní Probuzení a silní mágové ji mohou sesílat bez magických kruhů, tyto čáry nazýváme každodenní magií.
I u nás doma se někteří narodili jako Probuzení. Ti mají náskok před námi obyčejnými, ale stejně bez důkladného učení nedosáhnou na nic víc než každodenní magii a pár jednoduchých kouzel. To ale neznamená, že jsou slabá!
Například stará kořenářka Gerta – stačilo, když položila ruku na zranění a zašeptala básničku, zpomalila i samotnou smrt. Společně se svými dryáky dokázala naše lovce vytahovat i z toho nejhoršího. A náš Noldo, nejlepší kovář široko daleko, dokázal zapálit oheň ve své výhni pouhým fouknutím. Nikdy takto obdarovaných nebylo moc, v celé naší vesnici byli jen dva a takto to bylo téměř všude, kam jsem procestoval svět.
A pak jsou tu samozřejmě ti nejlepší, kteří věnovali celý svůj život studiu magie: arcimágové, velekněží, představení řádů a mnoho dalších. Nejenom že dokážou sesílat kouzla pomocí tří či dokonce čtyř kruhů, ale někteří dokážou i vytvářet vlastní kouzla. Pouze jedno vlastoručně vytvořené kouzlo z nich udělá ty nejvíce uznávané na celém Tarmanosu.
Ale pamatujte, pokud vezmete z místa příliš mnoho many, trvá nějakou dobu, než se navrátí zpět. Když je někde mana až příliš mnoho vyčerpána, zmizí, dokud nepřijdou Manové bouře.
Víte, jak občas je slunce zakryté dlouhé měsíce, bouřky jsou nejsilnější a i ty nejsilnější potvory jsou zalezlé u sebe v norách? To jsou Manové bouře, sice se pak zas magie vrátí, ale občas přesunou celé zřídla o desítky kilometrů jinam. Bez nich by v Tarmanosu již dávno byla vyschlá místa, kde ani tráva neroste.
Bacha, vidím že máma už dovařila, utíkejte se umýt, ať neuděláte doma nepořádek…