Obecné informace

Tak, druhá večeře je na stole, přisedni, kloučku, ať ti nevystydne kuře. Konec konců jsou žně, takže musíš být při síle.
V tomhle našem údolí hojnosti už od nepaměti dřímají v našich rukách motyky co šeptem budí semínka, konve, co nikdy nevyschnou a slunce co zahřeje každou květinu i srdce.
Díky nim rostou dýně jak domácí pecen a chmel skáče rovnou do sudů, takže máme dost pro sebe i pro hladové sousedy.
Jenže poslední dobou se z kopců nese hřmot válečných bubnů a i nejlepší brambora chutná trochu hořce, když nevíš, jestli se války nepřevalí i přes nás.
To je ale až zítra, teď máme večeri, tak dobrou chuť.